Přestavme si, že nám zbývá náhle už jen jedna hodina lásky! Všechny její sebezáchovné síly se burcují. V každé minutě a vteřině té hodiny se obnoví zápas o její život. On muž a Ona žena zadoufají, že se všechno může vrátit, obnovit, vstát z mrtvých všechno co bylo, a že se může naplnit všechno, co ještě mohlo přijít. V jedné hodině se v nich regeneruje síla k zápasu o sebe navzájem, o svou lásku. Pochopí, že umřou, nezachrání-li lásku. Že jen tak můžou přesáhnout tetičku Smrt, jenž s nimi bydlí a která za závěsem dávno ví své. Že budou mrtví, i kdyby žili dál... Tato básnivá, snová a zdánlivě bezdějová hra, skrývající bohaté vnitřní dění i mučivou realitu, je na našich jevištích viděna velmi zřídka, zřejmě pro svůj krajně komplikovaný útvar. Reálný děj je přerušován návraty do minulosti nebo vstupy do budoucnosti, předěly jsou místy sotva znatelné, dějí se rychlostí myšlenky. Josef Topol nám v této hře, tak jako ve své mnohem známější a hranější Kočce na kolejích pokládá otázku možnosti, či nemožnosti "trvání" ve vztahu muže a ženy.
