Napsal jsem tuto knihu z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima a jež mi nedopřály svěřit svůj obsah. Zdá se mi, že básnické umění není ničím víc a ničím méně než splácením starých dluhů životu a jeho tajemství. Aniž bych chtěl svým „černým románem“ kohokoliv sváděti z cesty (nejméně ty, kdož se bojí pohledět přes hranice „dneška“), obracím se k těm, kdož se občas rádi zastavují jako já nad mystériem určitých dvorů, sklepení, letohrádků a smyček mysli kolem tajemného. Podám-li jim touto svou knihou evokaci jistých vzácných a řídkých pocitů, které mne přiměly k napsání příběhu, který klepe na okraj směšného a bezcenného, budu spokojen. /Vítězslav Nezval/ Knihu napsal Vítězslav Nezval roku 1932 jako „černý román“, který je zosobněním poetiky, ale i experimentálním hororem propleteným sítí symbolů. V této surrealistické atmosféře je vyprávěn příběh dívky na hranici dospělosti, začínající si uvědomovat nové touhy, strachy i vlastní sexualitu.
Režie: | Pavel Gejguš |
Dramatizace: | Hana Řehulková |
Světla a zvuk: | Mirka Břundová |
Valérie: | Martina Kysilková |
Orlík: | Tomáš Král |
Tchoř: | Stanislav Bárta |
Babička: | Eva Doležalová |
Hedvika: | Markéta Břundová |